Zde se laik i odborník jistě doví, co nevěděl - až budou stránky úplnější.
Každej dneska ví, že jižanská uniforma byla šedá... Ale jak vznikla, proč vypadala, tak jak vypadala, kdo navrhoval její vzhled, jak vypadaly uniformy jednotlivých států? Víte to? Tady se to dozvíte.

Tento předpis se sice nedochoval, ale výstrojní součástky této uniformy se sklady snažily polnímu vojsku vydávat po celou dobu války. Takže je její vzhled dobře zdokumentován.

 

Uniformou podle tohoto předpisu měl být pro vojíny šedý dvojřadový redingot (kajzrrok - z němčiny = císařský kabát) v "tříčtvrteční" délce (končil cca ve třech čtvrtinách vzdálenosti mezi kyčlí a kolenem) s vyložením (špičaté manžety a límec) a lemováním paspulemi (tenké proužky látky přehnuté tak, že tvořily jakési "rourky") - vše v barvě zbraně. Barva zbraně (zbraň = druh vojska) byla pro pěchotu světle modrá, pro jezdectvo žlutá, a pro dělostřelectvo červená. Kalhoty pak byly pro všechny druhy vojska světle šedomodré, čepice - képi (až na tmavě modrou "čelenku") v barvě zbraně. Tmavě modrý pruh u čepice zůstal vždy zachován, barva zbraně se objevovala na stranách a dýnku (kulatý vršek) čepice.

Poddůstojníci měli na rukávech mít hodnostní označení (chevrony) v barvě zbraně a na lemech kalhot asi 2,5cm (desátníci 1,3cm; seržanti 4cm) široký lampas rovněž v barvě zbraně.

Důstojníci pak měli nosit asi 3mm silné lampasy v barvě zbraně. A na rukávech nad manžetami a na dýnku čepice a jejích stranách zlatý prýmek (jeden, či víc, dle hodnosti). Na rukávech a na dýnku ve tvaru tzv. rakouského uzlu a po stranách, vepředu a vzadu na čapce jen svislé pruhy. Jeden pro kapitány, dva pro majory, a tři pro plukovníky.

Štábní důstojníci a generálové pak měli vyložení v barvě "buff", což je něco mezi tělovou a béžovou - nebo bílé. Na švech tmavomodrých kalhot, "kepicích", rukávech a opasku pak nosili zlatý dracoun (zlatem proplétaná stuha) - popisování by bylo na dlouho... Jako pokrývku hlavy měli nosit chapeau de bras - tedy dvourohý vycházkový klobouk (černý, plstěný a rovněž zdobený zlatým dracounem + kokardou) a tmavomodrou kepici se čtyřmi pásky dracounu do pole.

Důstojnickou uniformu je těžké popsat přesně, jednak proto, že praxe (a to i u mužstva) vypadala zcela jinak, a jednak proto, že i tato „předpisová“ uniforma se šila v různých variantách, podle přání nositele, který si ji, dle předpisu, měl kupovat ze svého služného, a když už za ni utrácel žold, nechal si samozřejmě ušít to, co se mu víc líbilo.

Takže, jako první uvádím ty předpisové. Později dodám i státní, a ostatní.

Původně měly být ze tří kusů - mosazné: lisovaný "předek", "zadek" nejčastěji s označením výrobce a železné očko. Vyráběly se však zejména odléváním. Nejvíce z mosazi, pak v ní postupně přibývalo mědi - takže měla zabarvení do červena. Později i přímo z mědi nebo dokonce z cínu. Nakonec došlo i na dřevěné a kostěné civilní knoflíky.

Situace zašla tak daleko, že "mosazné knoflíky" bylo dobové, mírně pejorativní, označení pro důstojníka, který si je - často jako jediný v jednotce - mohl dovolit.

Pěchotní - Infantry

Pěchotní - Infantry

Jezdecký - Cavalry

Jezdecký - Cavalry

Dělostřelecký - Artillery

Dělostřelecký - Artillery

Obecně služební

Obecně služební

Jako blůza (horní díl) uniformy se na Jihu nejčastěji nosil do pasu dlouhý soukenný či džínový (velmi zřídka a jen na začátku války i bavlněný) rondon, většinou v šedé, či hnědé barvě. Šlo vlastně o redingot, zkrácený o "šosy", o tu suknici. Předpisy často určovaly něco jiného, a taky se tu tím jednou budu zabývat, ale pro reenactora je důležitá hlavně praxe.
Pozor! Dnes tradičně přijímaným bludem je, že každý z vojáků pluku či roty, měl na sobě něco jiného, a tak se také reenacting pojímá. Ačkoli takové situace mohly v poli nastat, nebylo to zcela obvyklé. Pluku (někdy rotě) bývaly vydávány jednotné oděvy, byť v různých obměnách. Obměny se týkaly zejména barvy, méně už materiálu. "Homespuny" byly nejčastější cca v roce 1863, od r. 1864 už jste je v poli téměř neviděli. "Butternuty" však ano, a to ve všech odstínech šedé a hnědé - od kávově tmavě hnědé, až po barvu jílového prachu, a od světlé "kadetsky" šedé, až po - nejčastější - tmavě šedou, kterou si i za denního světla bylo možné zdálky splést s tmavě modrými blůzami Unie. První rok, až rok a půl života v poli, nosili vojáci své první, často velmi malebné, uniformy všemožných barev - od klasických šedých a modrých, přes zelené, červené, dokonce žluté, až po divoce dekorované - jednomu seveřanskému pluku se přezdívalo "motýlci", protože měli modrou uniformu s bohatými žlutými ozdobami, jako maďarští husaři. Pak existovaly různé národností, či hrdostí na slavnou minulost inspirované uniformy, jaké nosila např. Garibaldiho garda, skotské jednotky, a také třeba Putnamská Falanga - jejíž oděvy, včetně třírohého klobouku připomínaly klasicý oděv vojáka v 18. století. Daly by se sem snad zařadit i uniformy různých zuávských jednotek, inspirované stejnokroji Alžířanů, bojujících na Francouzské straně. 
Jako bojové uniformy se pak často používaly tzv. "bojové košile" nebo tuniky (bez rozepínání až dolů), které se šily rovněž často ze sukna, a mívaly kapsy, límce a zapínání lemované proužky odlišné barvy, například červené, či modré. Pod takovou blůzu se pak oblékala normální košile. Bojové košile nosili do pole zejména jezdci, kteří si - díky své pohyblivosti - byli schopni leccos obstarat. Pakliže měli klasický rondon, snažili se nějak si k němu sehnat žluté výložky, neboť - ač ostatními zbraněmi vysmíváni - se považovali za elitu armády.


Jelikož nejznámější a nejzdokumentovanější jsou uniformy z východního válčiště - tedy ze severní Virginie, obrázkovou část této rubriky načneme blůzami z Richmondského výstrojního skladu. Těch byly tři typy (třetí s malou modifikací, takže vlastně čtyři).

Další typy blůz vydávaly sklady (patrně) v Columbusu v Mississippi (Alabama jacket - s kapsou na zápalky a pěti dřevěnými knoflíky, z džínoviny a tmavě modrým límcem - bez manžet) a Atlantě a Columbusu v Georgii, ovšem jejich název např. "Columbus jacket" (první typ bez, druhý s kapsou na zápalky) nemusí být vždy správný, protože výrobci byli různí - od menších firem, až po jednotlivé krejčové. Správněji by se mu tedy mělo říkat "Army of Tennessee jacket," "Georgia jacket," či "Western jacket," atd. Byl z džínoviny (vlněný útek na bavlněné osnově) s tmavě modrým soukenným límcem a tmavě modrou soukennou rovnou (ne do špičky) manžetou.

Charlestonský sklad pak vydával džínovou šedou blůzu s pěti knoflíky a poutky na opasek, zhruba ve tvaru (zmenšených) nárameníků. Byl bez paspulí i s nimi - kolem límce a špičatých manžet.
Třetí typ

Třetí typ

z hrubé tkaniny "kersey" bez nárameníků, poutek i ozdob
Čtvrtý typ

Čtvrtý typ

se, jak se zdá, vyráběl z dobrého anglického sukna správné šedé barvy - málokdo si jej však již v poli užil
První typ

První typ

s devíti knoflíky, modrými paspulemi a s poutky na opasek, i když se žádná taková nedochovala, soudí se jen z fotografií
Druhý typ

Druhý typ

s devíti, později osmi knoflíky, s poutky, později zřejmě bez nich, nosil se nejvíce v letech 1863 - 1864
Ukázkový odkaz

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (773 | 36%)
Ne (687 | 32%)
Děkuju za návštěvu, a pokud se Vám stránky líbily, ohodnoťte je vysoko, prosím, a hlavně - přijďte zas!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one